Někdy v minulosti jsem psala o traumatu a i o tom, jak ho prožívají zvířata. Dneska bych mrkla na to, co ovlivňuje nás u koní. Často se na mě obracíte se strachy po pádu nebo jiných úrazech, kde figurovalo zvíře.
Stává se, že sedíme v jeden moment na koni, a v druhý už letíme vzduchem s docela, a často, tvrdým přistáním. (Kéž by se všude v klubech učily lekce padání!) A trenér křičí „NASEDNI a jeď”. A ono to funguje – v případě, že následující ježdění je v pohodě. Situace se pro nás stala kontrolovatelnou. Nojo, ale ne vždycky to jde. Zejména, jede/letí-li pro nás záchranka, jsme v bezvědomí, nebo fyzicky neschopní nasednout.
Každý pád (negativní zkušenost) je takové malé drama. Má nějaký začátek, průběh, vrchol a konec. V každém tomto dramatu figuruje minimálně člověk a zvíře. Ale i drama se dá zpracovat s ohledem na individuální osobnostní vlastnosti obou tvorů a život jde dál a nic se neděje. „No tak jsem si jednou vystoupila uprostřed cesty do křoví, takže jsme si hleděli s koněm z očí do očí. Však pohoda, ne?“
Někdy to ale naše mysl po pádu prostě neustojí. Při dalším nasednutí stačí, když se pod námi kůň zavlní, ztuhne nebo hodí hlavou (doplňte si jakoukoliv charakteristiku) a v mžiku se vám všecko sevře, tuhnete, nedýcháte a panika je na světě. Čas by ji možná otupil, pokud byste potom už zažívali jen samá pozitiva ve vztahu s koněm, ale to se často neděje. Kůň, pakliže vy ztuhnete, zpanikaříte (cokoliv), začne panikařit taky – a tím si oba potvrdíte, že je to v prčicích.
Dostanete miliardu doporučení, co byste měli dělat:
- Buď v klidu (děkujeme, ale umíte se taky na povel vyklidnit do zenu?)
- Jezdi (to se lehko řekne, hůř dělá, když se bojíme)
- Neřeš to (tak určitě…)
- Dýchej (pro někoho to je cesta do pekel úzkosti)
- Relaxuj/medituj (tak jo, můj systém je v „red allertu“ a teď mám začít relaxovat?)
Je super potom dál jezdit, mít korektní pozitivní zkušenost a přepisovat tu negativní, ale ne všechny mozky to jsou ochotny udělat. Naše panická reakce se nedá vypnout.
Opravdu záleží na míře obav, reakcí, koňské odezvy, osobních předpokladů atd. A stejně tak – cesta zpátky k ježdění může být pro každého úplně jiná. Někdo to zvládne sám a někdo ne.
A není to ostuda.