„… vůbec mě neposlouchá…“
„… tohle už by měl dávno umět…“
„… nejsem si jistá, když jsem se svým koněm…“
„… spadla jsem a teď mám strach jezdit, i když mi to chybí…“
Milujete svého koně. Jenže máte pocit, že nějak nejste na stejné vlně, výcvik vám nejde, na vyjížďce se necítíte úplně bezpečně, a to vás mrzí. Zkusili jste vystřídat trenéry, zavést nové techniky, ale pořád to není ono.
Chyba nemusí být v samotné technice, ale v provedení konkrétním člověkem v souvislosti s jeho osobnostním nastavení.
Kůň pak může mít ze všeho strach, reaguje nepřiměřeně, utíká, vyhazuje, je zlý, nechce se nechat chytit, nebo pouze samotný cvik neprovede korektně.
S tím vším vám mohu pomoci. Mám unikátní kombinaci zkušeností a vzdělání – vystudovanou psychologii a absolvovaný základní psychoterapeutický výcvik, řadu let jsem se věnovala hipoterapii, znám horsemanship, praktikuji u některých koní výcvik pomocí pozitivního posilování, učím se akademické práci ze země a absolvovala jsem mnohé kurzy zaměřené na koňskou tématiku. Můžu vám, jak si k sobě s vaším koněm najít cestu, nastavit komunikaci více partnerským způsobem a jak stát se lepším jezdcem/člověkem. Vy si ale určujete směr, kterým se odebereme.
Jedním z velkých témat, které řeším, jsou emoce, které jezdec získal na základě zkušenosti s koněm (například strach po pádu/kopnutí …), ale i ty, které si člověk přináší z běžného života. Moje práce je ve výsledku využitelná tedy nejen ve stáji, ale i “doma”.
Často za mnou také chodí “holky od koní”, které už mají dost tlaku na výkon, stresu a názorů od ostatních, jak mají žít svůj život nebo svého koně. Nezřídka mívám i klienty, kteří vlastní koně, ale potřebují pomoci s životem mimo něj. Jejich parťáky pak můžeme v terapii využít také, ale nemusíme.
Práce ze země je naprosto zásadní při výcviku a slouží k navázání dobrého vztahu s koněm. Výcvik ze země se odehrává jak ve volnosti, tak na vodítku, nebo i na dvou lonžích.
Patří k němu i jakákoli činnost kdy člověk stojí na zemi a „je“.
Tento způsob výcviku vychází z partnerské pozice a zároveň z věděckých teorií učení, které aplikují například ošetřovatelé v zoologických zahradách při manipulaci a veterinárním ošetření „divokých“ zvířat.
Zvíře komunikuje svoje potřeby, ošetřovatel či jezdec se je učí rozpoznávat. Pracujeme se znalostí konejšivých signálů a etologií koní.
Tato metoda se zakládá zejména na práci s tlakem a jeho uvolňování. Důraz klademe na citlivost majitele při výcviku, dobré načasování a také pracujeme s emocemi obou účastníků.
Základem je vždycky jít pozvolna. Většina potíží, kvůli kterým si mě lidé zvou, vyžadují vrátit se zpět na zem, abychom prohloubili vztah, jistotu v sebe i koně, například při prostém vodění. Někdy vlastně ani na to vodítko nedojde a pracujeme ve volnosti se svým tělem, strachy, stresem, tlakem, obavami – prostě s tím, co do lekce přinášíte.
A když je potřeba, koně necháme pást opodál. Často se většina lekce (1,5h) obejde právě bez koně, který si užívá pauzu. I pro něj je to důležité. Pracovat totiž plný čas lekce je pro koně náročné na soustředění i na učení a zejména na psychickou pohodu.
Máte pocit, výše uvedené se Vás netýká, ale že byste potřebovali spíš pracovat na technice práce ze země s přesahem do seberozvoje? Je to možné! Není nutné pracovat hned terapeuticky, vy jste šéf, co určuje směr naší lekce.
Máte dítě, které dobře jezdí, ale ze země mu to moc nejde? Můžeme pracovat i tímto směrem.
Nebo s přicházející pubertou svého potomka míváte doma časté konflikty a nevíte si rady? Skrz koně můžeme najít společnou cestu i řeč.
Možností je mnoho, koně jsou nejlepší terapeuti, pomocníci i zrcadlo nás všech. Nechme je nám pomáhat!
Pojďme do toho spolu!
